Minulý pátek byl první v měsíci čili „překladatelský“. Sešli jsme se jako vždycky. Ano, v kavárně Divadla Na Prádle a tématem byly ozvěny překladatelské konference, věnované překládání písňových textů. A zajímavé, to bylo! O překládání a textování mluvili Jiří Josek a Milan Dvořák. Ten první se rozhovořil o úskalích překládání písňových textů, ten druhý se upnul na svůj překlad písně Yesterday. Premiérově se objevil Jiří Dědeček a vyhlásil soutěž o stovku (Lomozovi bylo přiřknuto dvacet pět korun) a zapěl něco francouzských písní a jejich českých překladů (Neházejte kamenem po nevěrné paní, postávám za ní). Miroslav Jindra se zaměřil na své překlady moravských lidových písní, které byly zhudebněny Bohuslavem Martinů a Viktorem Kalabisem. To hbitě demonstrovaly Markéta Cukrová (mezzosoprán) a Aneta Majerová (klavír) v obou jazycích na dvou písních: Píseň nábožná (hudba B. Martinů – česky, anglicky) a Rychtářova dcera (hudba V. Kalabis – česky, anglicky). Celým tímhle mumrajem se jako červená nit táhlo pásmo překladů Dona Giovanniho; to měl původně prezentovat Jarek Nohavica, který ovšem naopak nedorazil. Více než zdatně však bylo v tomto případě přitlačeno na interpretační linku – pěvec Vladimír Doležal (tenor) provedl hned několik árií. Za všechny jmenujme canzonettu Deh! vieni alla finestra v různých českých překladech – Václav Juda Novotný, Rudolf Vonásek – (Don Giovanni, baryton: Vladimír Doležal, tenor), Batti, Batti, O bel Masetto (Zerlina, soprán: Vladimír Doležal, tenor), Ottaviovu árii Dalla sua pace v originále i v obrozeneckém překladu Karla Simeona Macháčka (Ottavio, tenor: Vladmír Doležal, tenor), vstupní Leporellovu pasáž Notte e giorno faticar (Leporello, bas: Vladimír Doležal, tenor) – a na závěr slavný duet Là ci darem la mano (Zerlina, soprán: Vladimír Doležal, tenor; Don Giovanni, baryton: Vladimír Doležal, tenor), u kterého stojí za to si přinejmenším přečíst osoby a obsazení. Vlastně to je skoro všechno, co se dalo slyšet. A časopis Plav Revue nevyšel. Což bylo ten večer asi tak jediné..